petrsvoboda61

Večerní hodina, kdy je potřeba uvařit večeři a zároveň zabavit jediné dítě, nemusí být nutně boj o přežití. Klíčem je proměnit kuchyni v dějiště jednoduchých, ale bezpečných hříček, které dítě vtáhnou do dění, aniž bys musela neustále odbíhat od sporáku. Zapoj dítě do přípravy jídla jako „mladšího kuchaře“: mytí brambor ve dřezu se studenou vodou, trhání salátu na kousky nebo míchání těsta vařečkou jsou činnosti, které zaberou překvapivě dlouhou dobu a dávají dítěti pocit důležitosti. K tomu si vytvoř zásobu takzvaných „hry pro dva“ – jednoduchých her, které fungují jen s předměty, jež máš po ruce, jako je hledání schovaných těstovin v prázdném hrnci nebo stavění věže z plastových kelímků, kterou smí dítě po postavení strhnout, zatímco ty mícháš omáčku. Druhý trik spočívá v tom, že si rozdělíš pozornost na menší časové úseky a využiješ přirozené fáze vaření. Když se jídlo dusí a nevyžaduje tvůj zrak, přesuň se s dítětem na zem kuchyňské linky a zahrajte si krátkou pohybovou hru, třeba „sochy“, kdy na tvůj signál dítě ztuhne a ty mezitím rychle zamícháš hrnec. Právě tyto nenápadné a opakující se „hry pro dva“ stavěné na principu čekání a reakce dítě baví, protože ví, že se k nim vždy vrátíte. Skvěle funguje i hra na „zvukového detektiva“, kdy má dítě zavřené oči a hádá podle čichu nebo zvuku, co děláš – šustění sáčku s rýží, cinkání příborů nebo šplouchání vody. Dítě se tak učí vnímat svět kolem sebe a ty neztrácíš drahocenné minuty, protože vše probíhá přímo v prostoru kuchyně. Nejdůležitější je nastavit si realistická očekávání a nenechat se vystresovat nepořádkem, který při společné práci vznikne. Připrav si předem misku s teplou vodou a pár plastových nádob, do kterých může dítě „přelévat“ a experimentovat, což je nesmrtelná zábava, která tě zaměstná na dlouhé minuty. Do této činnosti můžeš nenápadně zařadit i počítání lžic nebo třídění podle barev, čímž se z pouhého hlídání stane vzdělávací chvilka. Letni-tabor , že dokonalý a tichý večer je fikce; skutečným cílem je, aby dítě bylo v bezpečí, mělo pocit tvé blízkosti a ty jsi stihla uvařit jídlo. Když cítíš, že už dochází trpělivost, neboj se dítě posadit do dětské židličky blízko k lince a dát mu k hrátkám jen to, co je skutečně nezničitelné – tento poslední typ „her pro dva“ spočívá v tom, že si spolu povídáte o tom, co vidíš z okna, zatímco ty dokončuješ poslední úpravy. Nakonec přijde spokojenost na obou stranách: ty máš hotovou večeři a dítě zažilo spoustu podnětů a tvou plnou pozornost, byť rozdělenou na drobné střípky času.